LIBOC DOLNÍ A HORNÍ: XVIII.
El. dr. č. 1, 22. Výst. st. Na Vypichu (konečná). Zde vpravo Hlavní silnicí. Též drahou možno jeti.
Liboc (Luboc), původně snad Hluboc (podle polohy pod vrchem
Bílé Hory) byla jmenována.
Jiný výklad pojmenování jest Ljuboc, od
zakladatele Ljubota. Tehdy prý byla dána r. 993 i s lesem Malejovem klášteru
břevnovskému při jeho založení. Zdejší chrám - podle nezaručených zpráv -
jest prý nejstarší svatyní naší vlasti. Byl však v 19. století od základů
přestavěn. Kníže Boleslav II. prý r. 992 založil kostel ten na místě, kde
pohanský Vršovec Hradoboj, pán na Ruzyni, ze vzdoru proti knížeti zabíti
rozkázal kněze Prostivoje, jenž zde pohanskému lidu kázal evangelium
Kristovo. Na tomto místě kázal prý kníže k poctivosti P. Marie a mučedníků
Fabiana a Šebestiana vystavěti kamenný kostel nade vsí, kteráž slula Liboc.
Kostelík byl malý, tmavý a vlhký, ježto ležel hluboko v zemi. Čtyři stupně
vedly dolů do lodi kostela a ještě dva do sakristie. Ježto kostelík
nevyhovoval, byl r. 1842 zbourán. Nový kostelík vystavěn stavitelem Karlem
Brustem ve střízlivém slohu v té době obvyklém. Hlavní oltář zhotovil
pražský truhlář Rixi, obraz sv. Fabiana a Šebestiana na hlavním oltáři jest
od Jos. Hellicha. Druhý oltář zdoben sochou Nejsv. Srdce Ježíšova, po
stranách sochy sv. Františka a sv. Josefa. Obraz křížové cesty malován
(podle Fuhricha) Augustinem Hubnerem. Barevná okna figurálně zdobená
"Nanebevstoupením Páně a Nanebevstoupením Panny Marie", zhotovena byla
závodem J. Kryšpína v Praze. - Prvotní ves nazývá se Horní Liboc, kdežto
Dolní Liboc vznikla po r. 1790. Ze zdejšího rybníka, založeného Rudolfem
II., vedena voda sedmi štolami k Střešovicům a dále na hrad. Podle pověsti
jsou v Liboci zakopány poklady kněžny Libuše. Až prý farář, učitel i obecní
slouha budou stejného příjmení, bude možno prý poklad objeviti.
V obci jest magistrátní úřadovna, knihovna, kostel, farní úřad, spořitelna, záložna, obecná škola, sokolovna, hotel, cihelna a mnohé hospodářství.
|