Smíchov

Ač původ pojmenování Smíchova se různě vykládá, nelze přesně určiti pravé vysvětlení. Jisté jest, že základním kmenem slova jest "smích". Pravděpodobným zdá se i výklad J. Pauliho v "Památníku Smíchova", že pojmenování pochází od slova "smíchati" (smíchání obyvatelstva). Nejstarší historická zpráva o Smíchově jest z r. 1297, kdy tu dne 2. června po korunování Václava II. byla skvělá hostina. V pozdějších dobách jsou tu jmenovány různé statky duchovenské, zvláště krásný klášter Kartouzský. V severní části Smíchova byla ves Újezd s kostelem sv Jakuba. Při nynějším nábřeží Legií býval farní kostelík sv. Jana Evangelisty, zvaný též "Odraný", v zahradě probošta Mělnického (viz ul. Mělnickou, Pr. III.). V obvodu tomto byly pozemky probošta Mělnického, kláštera Strahovského a Plasského. V zachovalých listináh teprve r. 1406 jest prvně jmenována ves Smíchov. Krásný klášter Kartouzský byl zničen r. 1419, statky jeho zabaveny staroměstskou obcí a z části rozparcelovány. Za zápisů vidíme, že na příklad Jiřík Pikhart r. 1540 přijal od svého strýce Zikmunda půl vinice Kancléřky, Voslovky a Kartouzské "zahradu celú ke klášteru sv. Jiří, ležící blíž k vodě a s domovem při ní i s lusthauzem, pole na Smíchově řečené Prefátovské s dvorem, stodolou a lúkou" atd. (viz J. Ruth: Kronika Prahy). Užitek ze vsi Smíchova dáván byl na opravu Karlova mostu a "počty ze vsi Smíchova" vedl staroměstský úřad šestipanský, jak svědčí zápisy i v deskách zemských. Po odboji r. 1547 byl Smíchov staroměstskými zabaven, ale r. 1591 těmito zase za 6000 kop míšeňských koupen i "s dvory kmetcími a krčmou". R. 1622 měli staroměstští dodati císařskému vojsku mnoho ovsa. Ježto jej neměli, byli nuceni 700 strychů si vypůjčiti od zlopověstného Pavla Michny z Vacínova a dáti mu v zástavu Smíchov. (Podrobnosti viz při ul. Michnově, Pr. XVI. a XVII.) Když staroměstští r. 1633 vraceli Michnovi vypůjčený oves, nastalo dlouhé jednání, trvající až do r. 1676, Smíchov však nazpět nedostali. Dodatečně rozhodly i úřady v neprospěch Pražanů. R. 1683 koupil Smíchov, Košíře, Jinonice a Butovice Jan Adolf kníže ze Švarcenbergu za 66.000 zl. rýnských. Vinice smíchovské zašly nejvíce za války třicetileté. Za to vznikaly v okolí dvorce s pěknými zahradami, na př. Buquoyka, Don-Martinka, Hřebenka, Kesnerka, Koulka, Zdimerka, Klamovka, Petramka, Zámečnice, Klikovka, Malvazinka, Palata, Krásná, též Štikovna, na Srpových horách a jiné. Mnoho Smíchov utrpěl r. 1741, dále za vpádu Francouzů a Prusů a za války sedmileté. Ve století 19. vznikaly tu mnohé továrny (zvláště na barchety a klobouky). R. 1838 byl Smíchov povýšen na předměstí a r. 1850 na město (formálně však až r. 1903). Ve znaku Smíchova jest vedle části znaku Prahy, část znaku panské jurisdikce Jinonické (Švarcenberské) a Vinohradské (poněvadž až do r. 1849 byl Smíchov pod touto pravomocí). R. 1848 přinesl Smíchovu samosprávu a bývalý rychtář Josef Ulian stal se prvním purkmistrem. Ještě v polovici minulého století byl Smíchov zdánlivě více německý, ježto němečtí továrníci měli převahu i v obecním zastupitelstvu.
Orientace viz při jednotlivých ulicích.

SMÍCHOV: XVI.