Původ Starého města v době předhistorické jest zastřen clonou dávnověkosti,
ze které se nezachovalo zpráv. Pravděpodobně vzniklo z bývalého "podhradí"
(též "mezihradí", poněvadž leželo mezi
Vyšehradem a Prahou =
Hradčany).
Vyšehrad jest podle pověstí starší.
Pražský hrad vznikl asi počátkem vlády Přemyslovců a zde pak utvářel se
střed země (při hlavním sídle knížat). V podhradí rychleji přibývalo
obyvatelstvo a poněvadž záhy hrad Praha zastínil Vyšehrad, říkalo se Pražské
podhradí. Obyvatelstvo bylo z části rolnické, z části řemeslníci a
obchodníci. Nechyběly tu ani dvorce pánů světských i duchovních. Správci
podhradí byli hradští úředníci. Za Václava I. přibylo k starému podhradí
ještě město Svatohavelské, tehdy nově založené. (Viz ul. Havelská, Pr. I.)
Ježto byly obavy před vpádem Tatarů byla osada v letech 1235 až 1253
opevněna zdí a příkopem a tak povstalo samostatné město pražské (civitas
Pragensis), královské, podřízené přímo králi. Ač tehdy všichni obyvatelé
splynuli pod jediné právo, byli Němci nadáni od panovníků zvláštními
svobodami, takže při úřadování městském se dlouho užívalo výhradně jazyka
německého. Objem (nynějšího), Starého města se od 13. století neměnil.
Jedině mezi městskou zdí a řekou bylo volné místo, kde se lámal kámen na
stavby. Dlouho se udržovalo rozdělení Starého města na čtvrtě: Týnskou,
Svatohavelskou, Svatolinhartskou a Svatomikulášskou. Za Přemysla Otakara II.
byl r. 1253 přestavěn hrad a také podhradí opevnil, uděliv mu právo městské.
Tehdy počalo se podhradí říkati Větší město pražské (též Staré město) a záhy
také předstihlo velikostí i vážností všecka města v Čechách. Teprve když r.
1348 založeno bylo Karlem IV. Nové město (viz
toto) doznala tvářnost Prahy ohromné změny.
Staroměstští měli zaručený průchod Novým městem a to branami Horskou a
Poříčskou.
Starému městu náležely ještě brány Újezdská, Strahovská a Bruská
(viz o těchto). R. 1348 dal Karel IV. Starému městu privilegium, že ono
jedině se jmenuje "sídlem a hlavou království". Za Karla IV. byla Praha
sídlem a hlavním městem říše německé. Když staroměstští Češi domáhali se
práv, tu nařídil Karel IV., že za konšely nesmí býti navrženi Němci, jazyka
českého neznalí; teprve za syna jeho ustanoveno, že mezi konšely musí býti
vždy polovina Čechů a polovina Němců. V bouřích husitských pozvolna se stala
Praha českou. Když se rozbroje náboženské rošiřovaly, staroměstští drželi se
svých mistrů a spojovali se s pány, kdežto novoměstští stáli při Táborech,
kterí konečně podlehli r. 1434 v bratrovražedné bitvě u Lipan. Náboženské
boje trvaly až do doby krále Jiřího a Vladislava a teprve v dalších 15
letech, r. 1571 spor ukončen Svatováclavskou smlouvou. Za vzpoury stavovské
r. 1618 a konečně katastrofy bělohorské, po níž nastal soud, poprava na
staroměstském náměstí, konfiskace, nastalo stěhování pro víru. Nepřátelé, ba
i vojska domácí hubila město až do míru Vestfálského r. 1648. V té době se
budovaly po Praze kláštery a šlechtické paláce, obyvatelstvo však zůstávalo
v chudobě. Další pohromy pro Prahu nastaly: za velkého moru r. 1680 (kdy
zemřelo přes 30.000 lidí), dále r. 1689 francouzský požár (viz jinde), r.
1713 opět mor, r. 1741 a 1742 nepřátelé (Bavoři, Sasové a Francouzi přes rok
byli pány města) a na to Prusové. Za všeobecného úpadku majetkového i
národního hynuly i obce, ježto jmění obecní spravovali lidé zištní, kteří se
obohacovali na škodu obce. Císařem Josefem II. r. 1784 zrušeny byly veškeré
městské úřady a spojená města spravoval společný magistrát, složený z 32
úředníků jakož i nový obecní řád z r. 1850. Od té doby (až na malou
přestávku v době obsolutismu), spravuje obec zastupitelstvo volené občany.
(Prvým purkmistrem voleným měšťany r. 1848 byl dr. Antonín Strobach.) Nyní
spravuje obec sbor obecních starších (100), městská rada (24) a magistrát.
Od r. 1920 jest primátorem Velké Prahy dr. Karel Baxa. (O znaku města Prahy
i Praze samé viz na str. 11-12.)
Orientace i historické podrobnosti viz při jednotlivých ulicích. 
|
Bičloch & Horákyně © 980404